Dům jako bílá kostka“ je sice jasné zadání pro projektování a stavbu domu, kterým se dá vyhnout mnoha komplikacím a stavba nemusí být drahá, ale tak jednoduché to zase není. Jak ukazuje příklad postupně vznikající čtvrti bílých kostek v pražském Slivenci, potřebuje ještě nějaký nápad. Že je bílá kostka dobrý nápad vedle divokého lesního vodopádu, vedle stoletého dubu, uprostřed velkého olivového sadu, na mořském útesu nebo v historické zástavbě už architektura dokázala. Byla jsem zvědavá, jak se ale s dokonalostí bíle kostky vyrovnají obyvatelé Slivence, nová čtvrť je na rovině, pozemky relativně malé. Co se kolem bílých kostek začne dít, až vyprchá sen o moderním, rovném, čistém a dokonalém domě?

     U delší dobu obydlených domů je vidět, že většina majitelů už nějaký nápad začala hledat i to, že dříve osvědčené nápady u chaty nebo chalupy nemusí u bílé kostky fungovat, nestačí oranžová dýně na parapetu okna, adventní věnec na dveřích, vysoká tráva u soklu ani barevné detaily. Na bílou kostku nestačí ani takové nápady jako rozházené dětské hračky po zahradě.

     Nestačí ani větší nápady jako zářez u vstupu, přístavba zimní zahrady nebo dřevěné boudy na zahradní nářadí.

     Ze všech sliveneckých nápadů jak vyrovnat dokonalost bílé kostky mne zaujaly dva. Tím prvním je přes celou zahradu natažená obyčejná prádelní šňůra a barevné vlající prádlo, tím druhým je zahrada ponechaná jako divoká džungle.

     Je tu i jeden osvědčený nápad, vysadit popínavé rostliny a pro začátek jim pomoci na fasádu opřeným klackem. Během několika let vznikne z bílé kostky zelená kostka.