Provozovna podle příběhu řecké mytologie není v Čechách zrovna obvyklý nápad. Její výhodou je nepřehlédnutelnost a nepotřebuje tedy žádné další reklamní poutače.

Autorem dřevostavby Trojského koně je I. Nacvalač a neměl moc na výběr. Co jiného postavit v zátopovém území vedle Vltavy, než něco na vyšších nohách, co jiného postavit v pražské Tróji než Trojského koně, co jiného může postavit výtvarník než galerii spojenou s ateliérem, kavárnou, parkem, letním kinem a místem pro koncerty. Pro stavbu je i výhodou známý příběh a neznámá podoba, v případě Trojského koně je příběhem Homérova Odyssea a nezná se ani původní velikost. Trojský kůň je také metafora, když se něco vnucené později ukáže jako zničující. To je dobré si občas připomenout.

U trojského koně, Vodácká ulice, Praha 7 – Troja /nedaleko ústí vodáckého kanálu/, www.utrojskehokone.cz